Podcast Hlas Heroine s Lucií Hrdou
Lucie Hrdá se specializuje na rodinné právo, domácí a sexualizované násilí. O její práci, o tom, co ji štve v české justici, a proč násilníci dostávají neadekvátně nízké tresty, si nepřehlédnutelná právnička povídala s moderátorem Pavlem Houdkem, který je také absolvent právnické fakulty. Dva právníci feministického smýšlení v jednom podcastu? Nový díl Hlas Heroine je venku.
„Fascinuje mě, s čím se musím u soudu potkávat. Jak často řešíme, že nežijeme v 19. století,“ kroutí hlavou advokátka Lucie Hrdá. Nedokáže pochopit, že se i dnes u soudu prokazuje, jestli žena manželovi žehlila nebo pravidelně pekla. „Kdybych nebyla feministka, tak mi to asi přijde normální. Ale jelikož jsem feministka, tak mám někdy chuť na tom soudě mlátit hlavou o stůl. Je to každodenní boj,“ popisuje. Nejde přitom jen o abstraktní feministické principy, které u soudu hájí.
„Měli bychom dokazovat úplně jiné věci – jaká je úcta toho člověka k druhému. Jakým způsobem se podíleli na výchově dětí. To jsou věci, které jsou důležité, a ne to, jestli někdo umí udělat gumové nebo měkké knedlíky,“ podivuje se Lucie Hrdá.
K soudům chodí obrovské množství rodičů malých dětí. Často berou děti s sebou. Na většině soudů přitom není ani jeden přebalovák.
V advokacii vidí Lucie Hrdá mnoho prostoru pro zlepšení. V oboru silně vnímá existenci skleněného stropu. Jednou z věcí, která ženy znevýhodňuje, je rozhodnutí mít děti. „Když si pořídíte dítě, tak pořád děláte něco špatně. Buďto moc kojíte, nebo vůbec nekojíte. Buďto máte chůvu a dovolíte si pracovat, nebo dřepíte čtyři roky doma a vyžíráte manžela – prostě vždycky je něco špatně,“ vypočítává. „Druhý důvod je, že ženy si moc nevěří. Mají tendenci se podceňovat. Nemají sebevědomí na to, aby se přihlásily na nějakou vyšší pozici.“
Proto usiluje o to, aby advokacie byla otevřenější ženám a rodičům malých dětí. Potřeby rodičů a dětí se podle ní ale přehlížejí i celkově v prostředí české justice.
„K soudům chodí obrovské množství rodičů malých dětí. Velmi často rodiče nemají děti kam dát, takže je berou s sebou k soudu. Na většině soudů není ani jeden přebalovák, natož nějaká kojící místnost, nedej feministická bohyně dětský koutek,“ podivuje se Lucie Hrdá. „Rodičovství je přirozená součást většiny z nás. Nechápu, proč děláme, že to tak není a že nás tam ty děti hrozně obtěžují,“ říká.
Další věcí, kterou by ráda změnila, jsou nízké tresty pro pachatele sexualizovaného násilí. „Z mého pohledu jsou ty tresty neadekvátní. Procenta lidí, kteří odcházejí s podmínkou, jsou obrovské,“ vysvětluje v podcastu. „Když někdo strká ženě do pochvy lahev, která se tam rozbije na střepy, není možné, aby odešel od soudu s podmínkou,“ je přesvědčená Lucie Hrdá.
V podcastu Hlas Heroine mluví i o tom, co mají dělat oběti sexualizovaného násilí. „Nikoho nenutím, aby takové věci nahlašoval, jsem si vědoma toho, jak je ten proces traumatizující,“ říká zkušená advokátka, která dříve pracovala v Bílém kruhu bezpečí. Jaké jsou nejčastější mýty v oblasti sexualizovaného násilí? A proč by se ženy měly navzájem podporovat – a to nejen v advokacii? Poslechněte si v novém díle podcastu Hlas Heroine.
