Lucie Hrdá, advokátka

[trigger warning – brutalita v domácím násilí]

Před skoro deseti lety v jednací síni. Soudkyně tlačila přímo na jednání na mou klientku, bývalou oběť domácího násilí, ať se dohodne s otcem dítěte (tehdy agresorem). Ať se dohodne ve smyslu: ve všem mu ustoupí. Protože ten člověk si všude stěžoval, pořád podával různé návrhy, chodil křičet na paní z OSPODu¹, u soudu neposlouchal nikoho a vykřikoval, že to takto nenechá a přerušoval i samotnou soudkyni. Rozhazoval rukama, protáčel oči v sloup, když soudkyně mluvila, a nakonec si založil protestně ruce na hrudi a otočil se ke zdi, do které zůstal zírat. A reakce soudu? „No tak maminko, dohodněte se přeci nějak, vždyť se pořád nechcete soudit, ne? Buďte rozumná!“ 

Tehdy jsem pomyslně bouchla do stolu. Přišlo mi naprosto absurdní, aby někdo dělal nátlak na oběť domácího násilí, zejména, pokud je ona tím bezproblémovým rodičem. A hlavně jsem vždycky o takových věcech jen slyšela nebo četla, ale neviděla jsem to nikdy na vlastní oči. 

Vstala jsem a řekla jsem paní předsedkyni senátu, že ať se na mě nezlobí, ale že nevím, jak se má s otcem dítěte domluvit moje klientka, která je a byla vždy vůči němu v mocensky nerovnovážné pozici. Že všichni vidíme, jak se otec dítěte chová přímo tváří v tvář soudu – tedy nejvyšší autoritě v zemi. Jak se s ním má klientka dohodnout? Nemyslí si snad soud, že by měla radši ustoupit a přijmout diktát, aby se soudu i OSPODu ulevilo? Dohody mohou být uzavírány pouze mezi dvěma rovnými stranami, a absolutní rezignace není dohoda. Stačilo, že má klientka od toho muže musela utéct poté, co ji zkopal, až potratila. Chápu, že paní předsedkyni se nechce rozhodovat, ale je to její práce a my jí to ulehčovat nebudeme, nebudu nakládat na svou klientku další nároky, které nemá nést ona, ale soud. 

Posadila jsem se a říkala si, jestli jsem to nepřehnala. Paní předsedkyně se ale na chvíli odmlčela, zamyslela a řekla, že mám pravdu. A rozhodla zcela po právu, rozumně a rázně. 

Takže od té doby už jsem tenhle projev vedla několikrát. Přijde mi, že pro mnoho soudců je to dost eye opener. A někteří se pak naštvou. Ale většina ne. A to je dobře. 

1) Orgán sociálně-právní ochrany dětí